Co mám dělat?

Jamyang Norbu

Převzato z http://jamyangnorbu.com/ s laskavým svolením autora. Původně publikováno 18. října 2011.

Po vyhlášení „Dne akce“ Muslimskou ligou došlo v Indii v roce 1946 k hrůzným a rozsáhlým projevům mezináboženské nesnášenlivosti. Jednou z nejhůře zasažených oblastí byl okres Noakhalí v Bengálsku. Mahátma Gándhí kráčel bos od vesnice k vesnici, v atmosféře hněvu a nepřátelství, aby přiměl vesničany vzdát se zabíjení. Lidé mu házeli do cesty bodláčí a výkaly a došlo dokonce k fyzickému napadení. Gándhí, jemuž tehdy bylo 77 let, se nenechal odradit a pokračoval ve svém pochodu za mír. V této nejčernější a zjevně nejbeznadějnější chvíli svého života zůstal zcela oddán přímé akci. Jeho společníci zaslechli, jak si opakovaně mumlá sám pro sebe: „Co mám dělat? Co mám dělat?“ Jeho životopisec napsal: „V těch chvílích byl velkolepý.“

Ilan, Taiwan

Dnes si stejnou otázku kladou Tibeťané konfrontovaní s vlnou sebeupalování, k němuž se v oblasti Ngawa v ČLR na protest proti čínské okupaci odhodlalo již osm tibetských mnichů, a dnes také jedna mniška, Tändzing Wangmo (20 let). Demonstrace, vigilie, protestní pochody, hladovky a petice se organizují v Minnesotě, New Yorku, Dharamsale, na Tchaj-wanu, v Londýně, Novém Dillí, Ženevě, Paříži a dalších městech.

Ani v Tibetu nejsou případy sebeupálení izolovaným projevy nespokojenosti – v oblasti došlo k několika dalším protestům a výzev k širokému hnutí odporu přibývá. Před čtyřmi dny byli při protestu před policejní stanicí v jiné části provincie S’-čchuan postřeleni dva Tibeťané. Bloggy básnířky Özer a dalších tibetských bloggerů jsou plné reakcí na tyto události – viz např. báseň „Mourning“ blogera Sengdora z 11. října, publikovaná na High Peaks Pure Earth.

Zurich

Oproti tomu ve světových médiích sebeupalování v Tibetu velký zájem nevzbudilo, až na několik letmých zmínek na CNN a pár krátkých zpráv v BBC. Mezinárodní média nebyla v záležitostech Tibetu a Číny nikdy příliš otevřená a statečná, takže jejich reakce na současné dění mě nepřekvapuje. Navíc mi připadá, že volný mediální prostor teď zabírá něco jiného. Protest „Occupy Wall Street“ se rozšířil do více než šedesáti zemí po celém světě a s přibývajícím časem stále nabývá na hlasitosti. Plně tento protest podporuji a naprosto chápu, že jelikož jde o záležitost týkající se všech (ať už protestující podporujeme nebo nikoli), zůstane ještě nadlouho hlavním tématem zpravodajství. To je důvod, proč jsem ve svém předchozím příspěvku navrhoval, abychom svou podporu Tibeťanům v Tibetu vyjádřili masovou demonstrací 10. března 2012. Zároveň však stojím zcela na straně těch, jimž jejich bojovnější duch velí udělat něco již nyní.

Co ale můžeme udělat?

Jeden pro-tibetský aktivista ve Švýcarsku přišel s báječným nápadem. Půvab jeho plánu je v jeho jednoduchosti:

• Na jeho uskutečnění stačí dva lidé.
• Provedení netrvá dlouho, maximálně deset až dvacet minut.
• Je zcela legální a bezpečný.
• Realizace nevyžaduje žádné prostředky, kromě kousku křídy a mobilního telefonu s fotoaparátem.
• Každá jednotlivá akce, jako cihla při stavbě domu, má svoje nezaměnitelné a důležité místo v celkovém schématu.

Je tomu opravdu tak.

Navštivte webovou stránku www.chalktibet.org. Podrobné instrukce najdete pod heslem „How does it work...?“. Akci lze provézt v rámci většího protestního shromáždění, během protestního pochodu či při jakékoli jiné vhodné příležitosti (ideální je rušné místo, na němž se lidé mohou zastavit a přihlížet). Protest začal ve Švýcarsku a postupně se stává globálním hnutím. Přidejte se i vy! Odkaz pošlete všem přátelům, skupinám na podporu Tibetu a dalším zájemcům.

Zde jsou instrukce k provedení akce, převzaté z http://www.chalktibet.org/

Vlna protestních sebeupálení v Tibetu volá po odpovědi! Mlčet k situaci, která Tibeťany přiměla k tak zoufalému protestu, není možné. Jak ale tibetskému problému získat zájem široké veřejnosti? Zde je návod na jednoduchou protestní akci, jež nutí k zamyšlení, a přitom ji lze uskutečnit velmi snadno, s minimálními náklady a ve velmi krátké době:

Nakresleme na chodníky našich ulic obrysy obětí čínského útlaku!

Cílem akce je vzbudit zvědavost, která se po cestičkách guerrillového marketingu bude rychle šířit do všech stran. To znamená, že se o vaší činnosti musí dozvědět vaši přátelé, a prostřednictvím webových stránek také širší veřejnost.

Jak postupovat:

1. K provedení jednouché akce je zapotřebí velmi málo: dvě osoby, kousek křídy a kamera. A tady je návod:
2. Zvolte si rušné místo se symbolickým významem ve vašem městě.
3. Jeden člověk si lehne na chodník, jako kdyby byl mrtvý (již tento krok pravděpodobně vyvolá zvědavost kolemjdoucích).
4. Druhý člen skupiny obkreslí tělo svého kamaráda na chodník.
5. Do obrysu nakresleného křídou napište vzkaz nebo umístěte kus papíru a prohlášením. Vhodný text prohlášení může znít například takto: „Dnes ráno (či včera, nebo minulý týden) se další Tibeťan upálil na protest čínské okupace Tibetu.“
6. Celou akci zdokumentujte.

Fotografii uveřejněte na těchto stránkách a na svých oblíbených sociálních sítích, společně s prosbou, aby čtenář udělal to samé ve své vlastní zemi a městě.

Zde je několik mých vlastních nápadů (Jamyang Norbu), jak protestu dodat na působivosti. Doporučuji použít vždy jeden nápad na jednu fotografii. Ať jsou vaše nápady co nejjednodušší. Snažte se přijít s něčím novým:

• Umístěte do obrysu malou tibetskou vlajku.
• Položte na chodník vytištěný portrét upálených mnichů a mnišek.
• Ozdobte obrys květinami, věnci či khatagy.
• Posypte chodník popelem.
• Požádejte tibetského mnicha, aby meditoval uvnitř obrysu.

Pokuste se na fotografii zachytit pozadí – kolemjdoucí a budovy charakteristické pro dané místo. Nelamte si s tím ale hlavu. Jde především o to nakreslit tělo.

Věřím, že tato akce a další protesty organizované po celém světě získají pozornost oběti mladých tibetských mnichů a mnišek požadujících svobodu a návrat jeho svatosti dalajlamy. Věřím, že všechny pochody, protesty a demonstrace přispívají k vypuknutí revoluce v Tibetu. Věřím, že se čínské impérium v nejbližší době zhroutí, tak jako tolik ďábelských mocností před ním, a mám naději, že dostaneme příležitost podílet se na budování svobodného demokratického Tibetu.

Tak to říkal Gándhí. „Člověk se často stane tím, za koho se pokládá. Je-li přesvědčen, že něco nedokáže, obvykle toho skutečně není schopen. Když ale v sebe věří, nabude schopností potřebných k úspěchu, i kdyby se mu jich předtím nedostávalo.“

Benátky